„Po věky věkův!“ jak to slovo děsí!
Vzduch hrobový nás náhle ovane:
a krev ustydlá proudící se v žilách
a hrůzou srdce tlouci přestane.
„Po věky věkův!“ Věčné, věčné žití
nám nekonečná kyne blaženosť;
leč duši jímá strach před nekonečnem
a divá zmocní se jí zoufalosť!
Neříkej nikdy, že miluješ věčně,
„po věky věkův“ nikdy nevyslov:
dost na tom, kocháš-li tak dlouho,
až tělo klesne v chladný, temný rov.