Říkají mně, že’s mnoho miloval,
že’s v srdci dívek mnoho přechoval,
že plamen ten, jenž duši mé dal křídla,
i jiným blaha otevíral zřídla.
Nevěřím jim – vždyť lidé zrádni jsou,
dvé věrných srdcí rády rozvedou,
kde vidí bělosť, nakupují kaly,
až mezi štěstím bujit počnou žaly. –
Slunce je mocné, vroucí těleso,
zahřeje i to chladné železo,
paprskem jedním na zem jen když svítí,
ohřívá zemi, lid i drobné kvítí.
Jak i tvé srdce lásky mnoho má,
že malá částka již nám blaho dá:
byť tys i mnohé láskou těšil svojí,
paprsek jeden stačí duší mojí.