Ó běda ti, kdož v srdci chorém
si míníš zřídit lásky stan,
a stavíš chrám si na sutinách,
pod nimiž cit je pochován.
Pln důvěry se blížíš dílu;
již vidíš hrdě pnout se chrám,
a toužebně té čekáš chvíle,
kde veleknězem budeš sám.
Tu sebou pohne základ klamný –
hle, chrám zde leží – rozkotán. –
Ó běda ti, kdož v srdci chorém
si míníš zřídit lásky stan.