Mladé, svěží, jarní luhy,
že vás nelze obejmout!
Kéž tě mohu, nebe modré,
k svému srdci přivinout.
Vroucně líbám každé stéblo,
každou novou ratolest:
mně tak slastně, blaze, volno
jako ptáku v letu jest.
Vějte, vánky milodeché,
horami a údolím,
zpívej jarní, bodré ptáče,
já tvé písni rozumím.
Moje srdce plesá, jásá,
a v mé hlavě zvuků jest
co poupátek v mladém háji,
co na nebi zlatých hvězd.
Slunce líbá líce moje,
větřík hraje s kadeří,
a mé oko s citem blahým
spočívá tam na keři.
Málo neděl, co byl pokryt
sněhem bílým, studeným,
teď se oděl hávem novým,
jarním, bujným zelením.
Málo neděl, co v mém srdci
pusto, chlad a zima jen,
a teď slunce, nebe, hvězdy,
blahý, krásný jarní sen.