Plují mráčky,
lehounké páry,
průhledně šedé
vinou se dále,
pojí se k sobě;
stíhám je zrakem,
až se utvoří
šedivým mrakem.
Myslí táhne
obrázek jemný,
mění se, splyne,
druhý jej honí,
táhnou co stíny
do srdce zvolna, –
tady vyrůstá
zpomínka bolná.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.