Ty lípo suchá, bezlistá,
tvé květy opadaly,
když slunce vroucí políbky
tvé větve celovaly.
Teď hledíš smutně k oblakům,
nezdobíš více sady,
i ptáče se ti vyhybá,
že ztratila’s své vnady.
Ty lípo suchá, bezlistá,
tys jako moje žití,
nám oběma nic nezbývá,
než o samotě mříti.
A jestli zhyneš dřív než já,
tu budiž rakví mojí,
do té ať pak mne položí
a v smrti budem svoji.