Jenom jednou chtěla bych Tě spatřit!

Jenom jednou chtěla bych Tě spatřit! Jenom jednou v oko Tobě patřit! Jenom chvílku drahé mi tak líce uzříti – a pak už nikdy více.

Mně tak smutno, – želím toho stále, žes tak zmizel zraku nenadále, že jsi zemřel, nežli naše hledy potkati se mohly naposledy.

Na rtech mnohé dřímá ještě slovo, v prsou žal se probouzí na novo, a ta slova nevyřknutá bloudí ústy, srdcem, až se v mozek vloudí.

Ó jen slůvka chtěla bych Ti říci! Ó jen chvílku patřit Tobě v líci! Dechem jedním zapudit ty hněvy, které vzrostly u příšerné zjevy!