Když se večer slunko loučí,
tu dřív, nežli zapadá,
ještě jednou hory líbá,
poslední jim pozdrav dá.
Když na podzim laštovičky
v cizí kraje spěchají,
shromážděj’ se nad kostelem,
neulítnou podtají.
Než se stromů listy spadnou,
vadnou dřív a sežloutnou;
mladá Vesna, mladá léta
neprchnou nám najednou.
Tys jen ušel zraku mému
jako mizí zjevení:
ty jenom jsi opustil mne
náhle a bez loučení.