Východní hvězdy planou v noc rozžatou,
Betlémské hvězdy hoří na cestu mou.
Kam vede ta cesta za deště hvězdného?
Ó, k Betlému srdce Vašeho!
Mé dítě, to dí mi jen tušení cit:
jen na krok smět v Betlém se přiblížit,
že našel bych u jeho růžových bran
květ jeden, jenž mnou je pěstován...
A kdybych měl celým životem jít
s touhou po ráji, kam vede Váš svit –
za tiché blaho, jež toho zdání dal jas,
ó, Betlémské hvězdy, miluji Vás!