Ticho je... slyšet je duše jít...
V květech krok plouhá se tich...
A v kloboučku Vašem – sladko zřít! –
hle, rozkvetl sníh!
Krásná jste byla ve květu tom,
ó, Sněženko, na lukách mých.
Mírný Vám v očích plál světla lom,
jak rozkvetl sníh.
Jdu kolem Vás. – Ach, což je mi svět!
Ticho je, ticho v ňadrech mých:
Bože, to v pozdní, jiskřivý květ
tam rozkvetl sníh!