Vždy v ráno jarní, včera jak dnes,
drozd tady zpívá na větvi kdes,
vždy tatáž píseň, tón známý zpola –
tak radost jásá, tak touha volá.
V hluk města třese tónů svých jas –
když přichází Kdos, vždy zmlkne zas...
Ó, drozde-bratře, neznámý soku –
já vím: ty slyšíš hudbu těch kroků!
Neviděn, tichý, ve stromech skryt,
ty kroky Její necháš jen znít,
tvá píseň mlčí, jen touha dýchá,
a hudbu duší posloucháš zticha.
Ó, je to kouzlo: tu chvilku jít,
nic neslyšet, jen krůčky ty znít,
před sebou vidět – ó, akord bezejmenný! –
ten černý vlas vonět zapletený...