Že jsem Vás neviděl! – Ale vím:
ze všech jste jediná byla –
co hárá krajem tím kouzelným,
vše krása do Vás se slila.
Slovačko štíhlá a divoká,
to slunce, v němž réva zraje,
šlehlo Vám v kolébce do oka,
v duši i v krvi Vám hraje!
Ta vášeň silná a zapřená!
Gracie přírody v kroku!
Slovačko jediná, zrozená
s bouří i slunečnem v oku:
Vidím Vás tančící před sebou –!
Linie! Půvabe! Sílo! – –
Noc je – a tichou jizbou mou
jakoby víno se lilo –
Voní to, zpívá to zmámené,
hlavu to spíjí i duši,
z mé číše přetéká červené,
do spánku rozkoší buší –
To víno u Vás též uzrálo,
„sestro“ Vám říká a „paní“,
a víc než jindy dnes zaplálo
v mé číši v bratrském plání –
To Vaše slunce hoří v něm,
to Vaše oči v něm spíjí,
v tom víně slováckém, hořlavém,
to Vaši krev z něho piji –
To šťávu tak vzácnou piji dnes,
ó, útlá Slovačko sladká – –
Tančíte přede mnou – Jaký ples! –
Proč jen ta noc je tak krátká!
Do noci za Vámi zvedám číš!
Slovačko, sestro má rodná!
Na Vaši krásu! – Vy spíte již –
Nuž, na sny Vaše! Až do dna! –