PÍSEŇ BEZE SLOV.

Když přicházíte, píseň ta jde s Vámi, do vzduchu z dálky blíž a blíž se chvíc – tak jemná, jak by vítr klávesami jen hnul – nic víc.

Slov není v ní; jen harmonie hravá mi v duši splývá z jejích sladkých slok, a takt k té písni nevyřčené dává Váš měkký krok –

Co dí ta hudba? Proč se narodila? – Vím jen, že jest – a neptám se nic dál. Vím jen, že divně tak jste krásná byla, když jsem ji poslouchal.

Jakým ji textem možno podložiti? Zní k Vaší chvále, němý zvonů kov – – A přec je román celý, celé žití v té písni beze slov!