Jak listí spadává zticha
v aleji Vaší, jak dech,
slyším, jak písní to dýchá
z keřů a ze stromů všech.
Pohádka o dlouhé touze,
tak sladká, z růžových dob –
to listí znalo ji pouze,
padajíc do Vašich stop.
Jak jste tu zatím šla z domu,
chvělo se teskně Vám vstříc –
ó, souzvuk duší a stromů – –
kdo z nás Vás miloval víc? –
To listí tiše tak splývá,
kdos v touze jak by v něm dých’ –
o Vaší kráse si zpívá,
důvěrník čekání mých.
To listí tiše zřím splývat –
ó, spjat svůj osud tak s ním:
o Vaší kráse si zpívat,
a odejít s listím tím...