V Babí lom, v rozhlednu měsíc plá,
měsíční dole tek’ příval –
to byla ta chvíle blouznivá –
já v stranu Vaši se díval.
A lesy dýchaly, šuměly –
ó, touhy tajemné hlasy! –
Ale mně z písně jich voněly
jen vlasy, jen černé vlasy.
Ten akord vůně plynul a vál,
blýsklo se na lepší časy –
Kdos v dálce na noc si rozplétal
své vlasy, své černé vlasy.
A nocí když lesem šel jsem spat –
ó, temna rozkošné krásy! –
já cítil, já hladil, já oči klad’
v ty vlasy, v ty černé vlasy...