Padaly mlhy včera, padly dnes –
v mlhách jste chladně ztratila se kdes’ –
Kam jde ta cesta? Bez Vás v prázdno
a s Vámi do nebes!
Tak rok už hledám na ní jenom Vás.
A myslím si, co budoucnost dá as?
Zda rozkvete tu jednou jaro,
či všecko spálí mráz?
Ó, věřím v jaro světů neznámých!
Tam věčná slunce hřejí věčný jih,
tam není pout a není chladna
a není mha a sníh!
Tam dávno už, ó, růže, ve svých snech
jsem vsadil Vaši krásu v měkký mech,
tam kvetete jen pro mne
a stále, v nocech, dnech!
Ať nevidím Vás, ať jste cizí mi
pro tento svět s mlhami chladnými – –
tam kvetete mi, drahá růže,
a věčnými!