Linie šatů bílých, linie splývající,
vy vlasů tmavé květy, v tu vřavu dýchající,
Vy bílá bez ozdoby, ó, tmavá, kterou hledám,
souzvukem nepoznaným v mou touhu zpívající!
Tón jeden na klávesách... jen struna měkce šumí...
Svět neslyší jí hluchý, jen dva jí porozumí...
Tón jeden utajený, a ta, jež chápe, duše
ve vřavách všech jej slyší a v hloubce své jej tlumí.