Skip to content
1863–1907

I. HODY V KOMÍNĚ.

Josef Merhaut

Na „hody“ odpůldne do vsi jsem šel za obzor města, ven ze špíny zdí pro barvy, pro vzduch, pro pokoj duši. Tak tvrdě jasný byl říjnový den.

Čerstvo tak bylo, a v sluneční záři přec chvěl se krajem vadnutí dech. Padalo listí. Zelené, šedé, červené, žluté třáslo se v slunci.

Při cestě u máje vřeštěla hudba, křičela chasa, tančily dívky; zástěrky jejich zelené, modré, červené, žluté svítily v slunci.

Oči i sluch tu hody své měl: veselí, výkřiky, hořící barvy. Rozmarýn dali nám. Pentličky byly červené, žluté, bílé a modré.

V barvách se válel mozek tak rád! Utichly nervy, zčistil se zrak – – Po cestě od města průvod se táh’, dlouhý a úzký, černý jak mrak.

To slepci z ústavu procházkou šli, slepí a slepé na šňůře rudé. Kol máje je vedli silnicí též: muzika hrála a výskot byl v kole.

Jich tváře tvrdé bez jiskry světla, i oči jejich zkalené bělmem v tu stranu přece se točily řadou, kde hudba hrála, svítily barvy.

Červené, žluté, bílé a modré zástěrky, listí, rozmarýn, kraj zalitý barvou od nebes k polím: to všecko spalo bez záře v nich.

A jenom vůně, vadnutí v říjnu, jenom to výskání, hudba a zpěv na jejich nervy napiaté, choré drnkaly píseň o lidských hodech – –

Zavřel jsem oči, přimáčk’ je dlaní. Tma byla náhle v zraku i v duši. Zevšad se valily příšerné spousty červené, žluté, šedé a modré.

Bez hranic, bez konce, bez výše, hloubky chaos a chaos a chaos, chaos červený, žlutý, šedý a modrý jak skvrny a hory, jak moře a poušť!

A pohořím, skvrnami, mořem a pouští, červení, žlutí, modří a šedí jeden bod letěl, tečka jen černá jak ve vzduchu pták, jak na moři člun.

V prostoru bez hranic tak letěl sám, černý a prudký a sám a sám třásl se, míhal, žíhal a tměl v zavřených očích jak černý blesk.

A chaos rostl. Červeň i žluť, modro i zeleň z očí už tekla do mozku, do nervů, v maso i krev. A ten bod chaosem vždy letěl dál.

To jak by výkřik letěl tou pouští hnijících barev, neživých sluncem, a ryl se v to mrtvo skal, moře, pouště a skřípěl a modlil se, křičel a štkal:

ó Bože Světla, ó Slunce, ó Bože! ó Bože, ó Bože, ó Bože!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
I. HODY V KOMÍNĚ. · Josef Merhaut · Poetry Cove