S košíčkem fijal přišla na boulevardy,
je stará juž a pláč se chvěje v hlasu.
A vedle ní, jak rostlá z jarní páry,
je dceruška. Ta mládí má a krásu.
Zde vidí ženy: včera měly cáry,
dnes hedvábí a skvosty v moři vlasů...
Strach jímá ji: „V ty dcera klesnout spáry!...“
A velká slza skropila jí řasu.
Ta v kytku fijal do košíčku sjela.
Já maní tady dívčí stihal nožku –
květ se slzou si koupím na památku.
A kdykoli frýn drzá vidím čela,
zřím v duchu zas tu ustaralou matku
a v knížce líbám svadlých fijal trošku...