Na cestě v neděli slunečník červený
zahořel, veliký máku květ.
Za květem hleděl jsem, šťastný a zmámený –
větry jej odnesly ale hned.
Ty květe, hořící v tmu vlasů hlubokou,
proč plul jsi váhavě od cesty mé?
Tvé stíny krvavé a mladou červeň tvou
já dávno miloval u Paní tvé.
A jak jsi tratil se tam dolů červený –
já, který čekal na Paní tvou,
někde v svém citu hluboko zraněný
viděl jsem rdít se tě – krví mou...