My s meči plamennými střežíme bran ráje.
Ó marně, poutníče, tam kradmo nahlížíš!
Či domníváš se snad, že pro tebe tam zraje
plod zlatý na stromě, že utrhnout jej smíš?
Ó marně v modlitbě se pokrytecky kloníš!
Tou boha nekoupíš, jenž žárliv střeží jich,
těch plodů zázračných, jichž neokusíš nikdy!
Tvůj ret se zachvěje – náš uslyšíš jen smích.
Náš krutý zazní smích, tak ostře ironický,
jenž víc tě poraní než vlčí dravý zub
a v srdce zatne ti své spáry nelítostně.
Ó hleď jen, poutníče, ten plod, to náš je lup!
A k smrti uštván až ty klesneš pod ranami
a mládí vzpomeneš svých tužeb vzdálených, –
my s kletbou na retech a s meči plamennými
jak kámen hodíme ti v tvář satanů smích.