Zpívala jsem píseň beze slov, polní když cestou jsem šla.
Vzduch chvěl se jásotem skřivanů a v záři slunečných snů.
Nad zlaté obilí rudý květ máků se krvavě smál.
Setkali jsme se kdys, vzpomínám. Ale kde, marně se ptám!
Ó smutné topoly, hrdé tak, vlastní svůj máte vy svět!
Tajemných západů řešíte pohádku, dalekých obzorů lem?
Tenkými větvemi jako by prochvíval o touze neznámé sen.
Vysoko na horách, v propastech, ve stržích, lásko má, skryta jsi snad?
Jak sladce chutná mi ten kalich bolesti! Vábný je lilií chlad!