Přede mnou leží zaslíbená země.
Po celý život svůj marně já o ní snil.
Tam tobě chtěl jsem, Jahvé, vzdáti oběť,
nejvyšší oběť, nejčistší, již zříti
kdy může země. Tam své srdce lidské
zbavené pochyb všech a znavené dřív bojem,
v zázračných pramenech zas očištěné znovu
na lásky oltáři jsem podat chtěl ti, Jahvé!
Snad jiní uzří ji kdys, zaslíbenou zemi.
Vím, lidstvo půjde k ní, však znovu v poušti zbloudí,
a hvězdy vedoucí se v temném nebi ztratí.
A marně proroci své žalmy volat budou,
a mučeníci na hranicích zmírat.
Ó marně hledat budete vždy zaslíbenou zemi!
Jak fantom luzný před vámi se zachvěje jen v chvíli,
jak jiskra zapálí vám v prsou oheň svatý.
Leč tisíce vás zhynou jak já v poušti,
jen proto, že jste chtěli spatřit jednou zaslíbenou zemi!