Ó k tobě, země má, má píseň šeptem se nese.
Jí líbám tvých stromů stín i pustou skálu v lese,
jí laskám dětí sen a starců kletby skryté,
stín temných žalářů – vy hvězdy, vy to víte!
Lkám s tebou, Země má, jež vrahů stísněna rukou,
máš pouze mroucí sten. A marně na dvéře tlukou
tvé děti. Hluch je bůh? Či země prosycena
je krví, prokleta, že záští chví se něma?
Což, bože, nevolá z měst, polí, žalmů, zvonů
ta obět Kainova, proud krve milionů?