Spatřila jsem tě v mystických viděních bezesných nocí.
Nehmotna, zářící má duše procházela dálkami,
hleděla na nesčetná slunce, bílá, žlutá i rudá,
vrhající barevná světla modravou plání, jemně se chvějící v Nekonečnu.
Tisíce hlasů volalo na mne, jako v dny zrání klasy když šumí.
Ale z těch hlasů jen jeden vábil magickým kouzlem, démona mocí.
V tisíci plamenech měnily se hmoty a tavily kovy a zmírala srdce.
Jen ohně tvého oltáře mne zachvátily závratnými silami.
Ó, Démone, jsem první oběť tvá, spalující se vlastním ohněm své vášně,
a rudá moje krev zvolna stéká, aby tím výše vyšlehly plameny.
Ó, nech mne trpět, zbičuj mne mukami nejvyšší rozkoše
na temném oltáři svém, stíněném hrůznými křídly tvé pýchy, Démone!