Znám jednu píseň tesklivou,
tak smutnou bez útěchy,
a slze sotva její jsou
a její hudba vzdechy.
Však v nádherných se komnatách
ta píseň neozývá –
jen v bytech chudých, ve chatách
se stále, stále zpívá...
A komu blaho skýtá svět,
kdo nikdy neznal tísni:
ten nemůž’ – nechce rozumět
té bolné, teskné písni...
A píseň ta tak žalostnou,
tak smutnou bez útěchy,
a slze slova její jsou
a její hudba – vzdechy...