Ty sklenko moje, sklenko má,
ty milko ze křišťálu!
Tys věrnou družkou v radosti
i těšitelkou v žalu.
Co v sobě chová nitro tvé,
to poznati mi snadno –
kéž byl bych jí tak do duše
moh’ zřít’ jak tobě na dno!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.