Bledná luna stříbrem svítí,
hvězdy na nebi se třpytí –
guittaru mou slyš juž zníti,
krásná doňo má!
Pod balkonem, oknem tvojím,
v tiché noci sám tu stojím,
lásky touhu zpěvem kojím,
sladká doňo má!
Doňo krásná, doňo snědá,
srdce mé mi spáti nedá,
tvář má prosí, žalem bledá:
slitování měj!
Otevř, drahá, otevř honem,
sice zhyne pod balkonem,
lásky žalem, s bolným stonem
don Xaverio!...
Nepřicházíš – neotvíráš –
vroucí lásce mé se vzpíráš...
či snad na mne tajně zíráš?
Nuže, dobrou noc!
Fortnu nechceš otevříti,
musím tedy dále jíti –
lásky bol svůj utopiti
v plném korbeli!