Sál tančícími přeplněn –
vždyť hudba zve do skoku!
Však za záclonu ukryla
se Laura s slzou v oku.
Vše kolkolem se veselí
a plesá, víří, skáče –
a ona ve svém úkrytu
ach! – bolně vzdychá, pláče...
Co trápí ji as, ubohou,
jaká to zkouší muka,
že srdce, jež by radovat
se mělo, hořem puká? –
Ó – veliký jest její žal
a bolest přehluboká:
dnes, kde by ráda tančila,
ji bolí – kuří oka!