Prý láska lidi pobádá
ku činům velký, smělým –
že vždycky se tak nestává,
já sám též toho želím.
Mnohého, jenž by duchem svým
byl přines’ lidstvu štěstí,
a před sebou měl velký cíl,
již uvedla na scestí.
Ten myslil pak jen na sebe,
po „chlebíčku“ se pídil,
a jednu jenom starosť měl:
jak by si „hnízdo“ zřídil.
Na lidstvo, na svět zapomněl,
jen po své toužil krásce, –
a tak již mnohý velký plán
nalezl hrob svůj v lásce.