Ve Flandřích jsem stanul a vzpomínal
na vše, co prošlo,
stanul jsem, teskno! a myslel jsem vroucně
na vše, co přijíti má.
Na staré radnici v Gentu
na vysoké, vysoké věži
každou čtvrt hodiny bijí zvony
jinou a vždy sladkou píseň.
Studnice bezedná – čas – hltá chvíli
chvějícího se letmého života.
A vše, co prošlo, Jsi odpustil, Bože!
Milosrdenství!
pro to, co přijíti má...
Na staré radnici v Gentu
právě teď odbíjí půlnoc.
A zvony zas zpívají přesladkou píseň
tomu, co přijíti má.