Chtěl bych být člověkem ze země elsaské,
tichý a pokorný srdcem.
Naslouchat včelám a se slunce západem
k nebesům vzhlížet...
Chtěl bych být člověkem ze země elsaské,
nad níž dnes vysoko chvěje se hvězda.
Chtěl bych, by nad tímto zmučeným čelem
vzplanula jednou hvězda.
Večer se tmí a stromy alejí
vzrůstají v gothickou kathedrálu.
Dva světy podivné zlá voda Rýna
spojuje – rozděluje.
Chtěl bych být člověkem ze země elsaské,
přitisklý horoucně k zemi.
Však v tento večer s nebesy splývá,
hvězdami rozkvétá země.
Není už pekla, ni očistce, hříchu,
ni smutných myšlenek neodbytných.
Zvony zvoní a země voní
čistotou božího objetí.
Ticho jak jezero mlčenlivé
zalilo sladký a vlnivý kraj.
A všichni lidé zde věří v Boha.
Chtěl bych být člověkem ze země elsaské...