Na zborovských pláních,
na hoře nad Cecovou
jsou hroby.
Veliké lány zlatého žita
vůkol se vlní, vítr věje,
vzduch šumí hrdinskou písní,
slavnými vzpomínkami
ožívá každá pěšina, brázda.
Byť tam dnes cizí mluva zněla,
byť tudy přešly teutonské hordy,
to pole je naše!
Tam leží s úsměvem na zvadlých rtech
sto našich bratří!
Za temných nocí
na jejich mohyle tryznu slaví
staří slovanští bozi.
Planoucím létem
zde kvetou horké rudé máky!
Odtud zní výzva, odtud zní příkaz
všem, kteří váhají, všem, kteří hynou
v potupném rabství!
Bratři, dnes otevřte věrná srdce!
Nezapomínejte!
I buďte živi
na věky svatým ohněm
vroucných a hrdinských srdcí,
jež bila i chladla
pro vás i pro vaše děti
v nezměrné lásce i oběti
u Zborova!