Noc celou probděla jste, srdce štkající
a naplněná zmatkem vířivým,
noc celou probděly jste, duše, lkající
svým srdcím vzdor a pýchu čelům svým.
Zlé písně tajemství, za noci plající
na moři signálem dnes bloudivým,
v mém i v tvém srdci už svou setbu zrající
vítězně žne teď srpem ohnivým.
Té strázně! neujdeš, má duše, tělu svému!
V zakletí hmoty živa budeš věčně,
s cest hvězdných vraceti se budeš k pozemskému
prašnému životu? A srdci blouznivému
jen sny své zpívat budeš nekonečně
o noci lásky svojí k tělu nehmotnému...