Nad štíty rodných hor a skal,
osvobozených,
nad omládlou sladkou otčinou,
Ikaros vzlétl!
Blíž hvězdám, jež znal a jimž věřil
víc nežli zlému reptání lidí,
chtěl zorem svým obsáhnouť zemi,
z níž vzešel a již vzkřísil! – – –
Pád jeho byl skonem, jímž mrou
největší Chrabří dějin!
Zhynul, že nezůstal na půl cestě,
zhynul, že dobýť chtěl všeho
pro svůj lid!
Zde zmlklo veliké, hrdinské srdce,
zde zhasl slavný a odvážný duch,
duch rytířský bez bázně, hany,
tonoucí v bezměrné lásce,
dobývající nejvyšších met!
Kdož ctíte
lidského srdce sen hrdinný, smělý,
kdož víte,
jak láskou se chvělo a zápasilo
se všemi temnými mocnostmi světa
pro vaše štěstí,
pro jasný a radostný smavý den
vašich dětí,
kdož bdíte
nad kroky, jimiž kráčíte v světě
k novému žití,
z dnů zašlých sílu čerpajíce,
sem pohleďte, kde spí rekovné srdce
velkého bojovníka,
mučedníka!
Sem obraťte vzory vašich dětí,
učte je síle, odvaze, lásce,
učte je hrdinství, bez něhož není
krásy života!
Spi, generále! Spi sladce!
Pod zemí rodnou, kde smírně voní
mateřídouška!
Za dne nad tebou život šumí,
ruch volného lidu!
Za noci mlčí vysoké hory,
však nad tebou pláčí hvězdy...