Před dvaceti lety na sibiřských pláních
pozdrav jsem ti zpíval, rodná země.
Svobody květ žhavý hoří v našich stráních,
života dar smělý odvážně zrá na nich,
lid tvůj volný střeží odkaz předrahý,
k písni práce zpívá píseň odvahy –
nový silný pozdrav, rodná země!
Nezkruší tě úzkost, nezlomí tě bázeň,
nic tě nezastraší, milovaná!
Dávných věků hrůzy, otců těžkou strázeň
synů nepoddajných zastře tvrdá kázeň,
v pevných duších sílu víry rozlije
duch, jenž přemoc hmoty na prach rozbije.
Nic nám nevyrve tě, Bohem daná!
Po dvaceti letech na tom našem poli
do krásy nám rosteš, rodná země.
Blahoslaven ten, kdo za štít sobě zvolí
svobodu i kázeň! I když nepřebolí
prolitá krev svatá bratří předrahých,
ducha jejich žár dnes hoří v očích tvých,
korunou je tvojí, rodná země!