V ten těžký čas, kdy Němců zuřivý nápor Evropu zadusit hrozil jekotem pekelných děl, Vy, bohatýři, jste
pozdvihli první náš prapor, v úzkosti o rodnou zemi Váš zrak se zahleděl za Karpat vrcholy temné,
kde v daleku kraj Váš se tměl, kde rodní tam strádali bratří, již nesmí promluvit, kde trpěl Váš nešťastný národ,
jenž úžasem oněměl nad prvními dny strašné vojny, kdy znělo jen: mřít či žít? Vy první jste pozdvihli náš prapor,
Vy první jste ohnivou krví skropili dalekou cestu... Avangard ruských čet, Vy v zaslíbenou svou zemi
jste toužili vstoupit prví a prví jste doufali píseň volnosti radostně pět! Dny strádání, pochyb a běd,
dny zklamání, ústup a hlad, tragické chvíle, kdy zřeli jste mizeti líbezný sen o slavné a vítězné cestě
svých skvělých a junáckých řad radostí opilou Prahou i stínem královských stěn – ta bolest, jež příkladu nezná,
ten náhle propadlý cíl, to vše, co druhé by dávno v zoufalství vrhlo černé, Vás nemohlo zničit nikdy,
Vás těžký čas nezlomil, nic nesžehlo Vaší lásky, ni zmrazilo srdce věrné! Dvě celá, krvavá léta!
Však nad hroby těch, již padli dnes celého národa duch svůj zvedá ohnivý meč, květ žhavý ohromné vzpoury
z těch živlů, které zvadly, zas mocnějším životem zkvétá a velikým hlasem zve v seč! A nebude nikdy můj národ
Vás moci zapomenout! S vroucnější láskou nikdy budoucnost nepromluví, jako o Vás, Vy tiší a skromní,
již první jste pradávných pout zlomili prokletou sudbu, by vlasti a rodné mluvy odvěké právo jste mužně a rytířsky uhájili!
Vám sláva a zdar! Ta láska, jež jako mocný proud ztužila Vaše svaly, buď podstatou naší síly, jež k svobodě přivede národ
a nedá zahynout!
Cookies on Poetry Cove