Spi, robátko čilé, spi!
Až vykročí nožky tvoje do světa,
trní neujdou a neujdou ni hloží.
Ostnatý jen keř tam v růže rozkvétá,
na bezmračném nebi slunce boží
ve sváteční jenom svítí den.
Na zemi i v srdci lidském propasti
nesčetnými úzkostmi tě pohostí,
často zradí láska, zradí sen.
Strážný zvon má sudba v tvoji hruď,
v srdce tvoje křehké zavěšuje.
Vítr klamu, zrady, smutku, hořkostí
nechť kol tvých skrání duje:
ty, hrdé dítě, statečné a silné buď!
Spi, robátko krásné, spi!