Svatý Václave,
pohlédni na nás a pros za nás
Boha!
Pohlédni na nás a netrestej
bezradného, vrtošivého,
ke zlé hmotě připoutaného,
tesklivého
lidu svého!
Své srdce laskavé nám dej
a oči mírné a ruce moudré,
jež nezavedou na scestí
v trampoty a neštěstí
naše děti.
Když my už hyneme v hněvu a sváru
a Čechu je Čech vlkem,
nedej zahynouti
budoucím!
K praporci tvému
přesvatému
budou zas hledět v zbožnosti,
za tebou půjdou v radosti
do nových let
tisíců.
Jsou jejich srdce čistá a sladká
a jako tebe v poli kdys,
i je andělé provázejí.
Ať není, jako naše, vratká
jim cesta, kterou spějí
k světlu.
A zemi jejich, ladnou a žírnou,
požehnej, svatý kníže, mírnou
a tichou rukou svou!
Neboť jen pro ně po tisíce let
voněla lípa a hořel květ
a zpíval ručej lučinou.
Jestli tě pohled na nás rmoutí,
jakže bys jim moh’ dát zahynouti,
Svatý Václave,
vévodo české země?