Po čem se ti stýská, srdce tesklivé,
srdce nemocné, nesvé, neklidné?
Po večerech plných bědování,
po nocích, jež nedočkají dne?
Po tom známém zmatku, jenž tě užírá
jako starý sup a na cáry tě rve,
po zlých mukách touhy, po šílených snech,
po zlém jařmu vášně bláznivé?
Čeho tedy hledáš z oken hledíc tiše,
co tě tedy souží, mučí, rve a stiská?
Což jsi srdce studentovo, staré srdce mé?
Nevím, říká srdce – vím jen, že se stýská.