Kolik úzkostí, muk a utrpení,
kolik trní a hloží,
jakou křížovou cestu
jsi nám připravila,
ó Rusi!
Na naše sny, na naše naděje,
na naši starou a nezlomnou víru
ještě dnes neumíš odpovědět,
veliká naše zhrzená lásko,
ó Rusi!
Do jakých nových a hroznějších pekel
vede tě surový východní osud?
Mlčí tvé stepi, lány i pralesy,
nízko kdes na zemi ponížen, sláb
plazí se nešťastný lid.
Lid,
jenž krutě byl potrestán za to,
že o bohu velkém a spravedlivém,
o zemi svaté,
o lidech svatých,
o lásce nekonečné,
když dusil se v dýmu vlastního domu,
když krev jeho bratří skrz prsty mu tekla,
když srdce v něm zemřelo i hasly oči –
snil, snil, snil!