Staletí bída i otroctví spalo
v zemi bez hranic...
Na trůně daleko od svého lidu
car – báťuška!
Byly vojny – i sláva a lesk,
dějiny byly, jež scvrklou rukou
cizinci psali.
Byl jazyk, jímž mluvily vesnické děti,
jehož neznali caři,
paláce byly, kde v nádheře žili
pozlacení rabi,
chrámy, kde ztrnulý, přísný a zlý
díval se s obrazů Bůh
na svoje němé a nešťastné stádo!
Zlatá a vonná ložnice byla
kde vilné své tělo nabízela
vládkyně každá v letopisech,
carevna – mátuška!