Jakou že jsi pro mne píseň přichystala,
věnec jaký svila – jsi-li moje milá?
Já jsem pro tě růžím prudký oheň vzala,
bych tvoje rty spila, noc až bude bílá...
Jaký že jsi závoj svatební si stkala,
sny jaké jsi snila, srdce omámila?
Já jsem pro tě v tichu jako broskev zrála,
sny své ošálila, bych ti přišla bílá.
Jaký klam a jed jsi v číši nakapala,
bys mne ujařmila, bys mne odzbrojila?
Já jsem síle tvé v svém lůně klíčit dala,
bych tě oslavila, že jsem tvoje milá.