Smuteční stromy šumí na hřbitově
a zdaleka sem černé cypřiše
modrého moře, zrádného, žel! nesou
kvílivý pozdrav.
Májový den, ale i ten den pláče –
a nedaleko valí řeka Labe
známými břehy, lučinami, kraji
rmutlivé vlny.
Smuteční stromy šumí na hřbitově,
jeden je stesk a sten v těch, kdož jsou živi,
bolestný údiv, žal a opuštění –
neb umřel básník.
Smuteční stromy šumí na hřbitově,
májový den, ale i ten den pláče.
Hle, muž zde leží. Zde leží muž celý.
Bohatýr! Básník!