Z léta putování bylo po hranicích,
po horách, jež vezdy muže zvou
výškami a slavnou tišinou,
oblak hrou, tmou mraků bojujících..
V létě řekl bys, lze spočinouti muži
v ženy náručí a při chorálu včel,
kdy se země taj v tvé srdce zahleděl,
zkvést mu dal plamenem něhy v růži,
v létě, víš to už, se básník zase vrací,
básník hovoří ke stínům lesklých skal
o všem, co tu bez kořisti miloval,
co pochoval, i o tom, co se ztrácí..
Ale tento básník tiše na hranicích
zří, jak vedle víry vrací se i zlo..
Ah, tady srdce bojem navřelo,
velkou vášní velkých bojujících!