PŘÍSAHA.

My, vojáci starého prvního pluku, osmahlí železní hoši, tisknouce k srdcím svým drahou zbraň, v dni zmatku a víru a pustého hluku

před naším praporem sklonivše skráň – my, vojáci starého prvního pluku, smavé a bodré tváře známé, věrně a čestně přísaháme:

Ve jmenu těžkého utrpení, ve jmenu starých křivd a běd, ve jmenu národa zmučeného jdeme v boj, z něhož návratu není.

Života krása i rozkoš jeho, zsinalé smrti slepý hled, radosti světa, lásky vření, květy a úsměvy, hrůzy led,

vše, co nás těšilo včera i dnes, vše, co nás hřálo, co rádi jsme měli, vše náhle zhaslo – – Remčický les my minuli, vesnice oněměly,

praporce zmizely, písničky ztichly, děvčata po kraji sesmutněla. Hudba však hraje v pochod náš rychlý, vesele planou smělá čela,

dech víry vše stíny i slabost láme, i každý svou pevnou zdvihá ruku, s jasnýma očima přísaháme my, vojáci prvního pluku:

Za československý lid, za vbitou na kříž naši zemi my budem se bít! My budem se bít

za slávu a svobodu našich zemí, nikoho neživit, nešetřit, nesmlouvat, silami všemi ku předu letět i vítězit –

i slavně mřít. My víme, že z barvy krve rudé ohnivá zář vzejde nad Čechami, nad poli zlatými, nad nivami

že nové slunce svítit bude! My víme, že z barvy krve rudé červené květy vzplanou v stráních, volnosti dar že uzrá na nich

i na věky u nás sídlet bude. My víme, z té barvy krve rudé že vzejde štěstí našich dětí, i na nás že ještě po staletí

vzpomínat šťastný národ bude. Krev dědů i míza dějin slavných, hrdinů starých věková setba, planoucí výzva smělých zvuků

husitských písní, nepřátel kletba nás činí nepřemožitelnými, nás, vojáky prvního pluku.