A potom,
potom, ó Bože, dal Jsi mi poznati lásku.
A tu se ztrácejí slova: jen hudba a pláč a zpěv
a štkání, jež plyne ze srdce, jež srdcem je zvonu,
bijícím na poplach od jitra do noci:
neboť není větší lásky nad tu, jež budí úzkost!
Ten zšílevší strach ze ztráty, děs rozluky, jež může být
dnes – zítra!
Žena a muž a dítě jejich – a všichni jsou jedno
od této chvíle.
Proto se potkávají a poznávají se duše,
aby společný stvořily osud. – –
Bylo plno, plničko hvězd a byla mystická noc.
A byla noc bezhvězdná, krutá a ráno pod okny mrtvé
výrostek hvízdal... Bůh dal, Bůh vzal!
Leč já jsem nevěděl nic a hoře mi vypilo srdce.
I četl jsem všecky knihy.
I o Tobě četl jsem knihy – to však Jsi nebyl Ty!