Div jsem si za klobouk nedal
péro jak švarný myslivec.
Nebezpečí a lásku!
tak dělo dvacet pět let.
Jak marnotratný synek
toužil jsem raději žít
s lecjakou havětí v dálce,
než spadnout v domácí louž.
Co může býti výše
nad tento veselý svět?
Kde jinde mohou kvést růže
než v sadě a na ženských rtech?
Osude, chytnem se v křížku!
V střehu teď čekám tvůj skok!
Ať žije život a země,
láska a nebezpečí!