Městu

Melancholické město mého mládí, zdaž jsi to ty? Což nepoznávám tě, červená kathedrálo, prachem hrdinovým navždy posvěcená

svobodnému rodu? K Orlickým horám divoký vlak pádí, Orlici – řeku míjí... Rozlet orlí, rozvážnou moudrost Labe čerpáš, město,

z té dvojí jaré vody? Kde jste, kasematy, hradby, vojáčku na vartě, přísně stojící u pana generála, hry dětské v šancích, kde jste uličnictví,

klukoviny po lučinách nesmrtelné? Kozinko, Fortno – pamatujete se? Starý Valášku, policajte přísný... špatný běžče marathonský?

Letmo vidím tě za slunce západu, staré, věrné město! Neomýlíš mne, že kolikráte jen hrst perných trnek nabídlo’s mi

jako příkrm k míse osudu! Dík i za to. Samo žilo’s trpce zakováno v černožlutých hradbách nekonečné století.

Ale s prachem tvým jsem vdechl také tebe: po svobodě žízeň, touhu rozletu, ducha nového a výbojného, tebe, město tvořivého žáru,

tebe, město, lačné vítězství! Letmo vidím tě za slunce západu! Sbohem buď, melancholické město, nenavrať se nikdy již!

Zdrávo buď, vítězné nové město, zdráv buď rozmach tvůj a plodná síla, zdráv buď podnikavý, chytrý, čilý, veselý tvůj lid!

Nevyhasni jeho vtip a nevyhasni věky orlí rozlet tvůj! Město mého mládí, sbohem buď! Vítej, město mužných tvůrčích let!

Vítejte mi, nové čtvrti, domy odvážné, vítej, duchu moderní a průbojný, jenž kol sídla bratří Orebských stavíš domov přepevný a silný

svobodnému lidu! Zdráva budiž, požehnaná ruko obratného lodivoda tvého, velikého starosty!

Panuj kraji žírnému, jenž zkvétá pod stráží tvých věží, panuj horám, lučinám a lesům, synům předkův odbojných a dětem

nové svobody! Pro vždy nezrušitelné pak znamení městu svému vtisk’ jsi, prachu hrdinův! Staré, silné město Sirotčí,

neopouštěj odvážného praporce otce svého! l dnes s hrdou silou odvahy nové, rozvíjející se, kvetoucí –

v tomto nepřemožitelném znamení zvítězíš!