Skip to content
1890–1940

Láska a smrt

Rudolf Medek

S hvězd nočních sestupuji... Jako vesmírný stříbrný prach, vířící nekonečností, v každé částici nesu

Věčnosti duši – a padám do žhavého lidského srdce. Jiskra boží, z níž veliký požár bývá,

símě neviditelné, chvěji se útlým životem, klíčím, rozněcuji studenou hmotnou bytost v zázrak boží!

Náhle mění se celý okrsek země, v něm jako ohnisko tiše hoří tajemný střed, tajemný bod, zrcadlo boží:

srdce člověkovo. Náhle zvlní se celý okrsek země nesmírným, prudkým životem. Zardí se bledé věci a zhoustnou barvy

slunce, měsíce, země... květy nejrudější a nejpyšnější vyvstanou z chudé hlíny, žebráci zbohatnou...

Jaký proudný a jiskřivý ruch! Oč mocněji zpívá jitro, poledne, večer, skřivani denních chvil, oč tišeji zpívá noc a tma,

lkavého stesku slavík! Tak se naplňuje vrchem kypivý pohár, číše života. Tak srdce bije rušně, lačněji svítí oko,

vůkol skrytá krása vystupuje, a zde, v kořání bytosti, zraje síla nepoznaná... Hle, to jsem já. Od věčnosti

jediný oheň nepřetržitý, proudící nekonečnostmi, pravěky, jako z živé tvůrčí sopky

ze srdce božího – do věčnosti! A kdo jsi ty? Klamivé slovo lidské v ponurost bledou přiodělo tebe,

obraz chmurný! Šílenou úzkost hmoty osiřelé propůjčilo vyzáblé tvé tváři! Kdo jsi, chimaero, zrozená v duši slabých,

matný a směšný dětí přelude? Loutko z hadříků, civící velikým pohledem smutným v prázdno?

Strašák žalostný mezi makovicemi – nakláníš truchlou hlavu: jsi... nejsi... Slyš, dozněl zvon ve vsi na zvonici.

Smutné jsi, tělo mé, řekla duše. Večer se blíží, přichází noc... Večerní zvon! A jako dnes a jako včera

tak zítra zavolá jitřní zvon. Bez konce bude vyzváněti, bez konce... Nad hřbitovem mé slunce vstane,

nad krajem vzplane horký můj den. Jako červnový v sadě květ životem zardí se celý svět. I ty, duše, jíž včera zemřelo tělo,

v nesmírně sladkém náručí mém po celém světě široširém rozleť se, vol si a na věky žij! Nevěř, ty živote, v bleďounkou sestru:

Smrt jest jen dílo člověkovo. Ale ty, živote, dílo boží, ale ty, duše má, dílo lásky, rozleť se, vol si a na věky žij!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Láska a smrt · Rudolf Medek · Poetry Cove